... vzpomínání (stručně :).
Už (nebo spíš teprve) jsou to 2 roky od naší svatby.
Vzala jsem si svoji, ne první (ta byla ve školce), ale první pořádnou lásku.
Když jsme spolu začali chodit bylo mi 15 let a "K" bylo 18.
Stalo se to přesně o 10 letech vztahu.
I když jsme si dlouho říkali, že se vezmeme na 10. výročí, oficiálně jsem byla požádána o ruku v únoru (tedy 5 měsíců před termínem), když už jsem myslela, že už se to ani nestane.
Původně mě chtěl "K" požádat na Valentýna, ale to mu díky našemu skoro tříměsíčnímu "M" nevyšlo, takže se tak stalo o den později.
Na naplánování svatby jsme tedy měli pouze 5 měsíců, což zkušené nevěsty vědí, že je docela málo času.
Zádrhel nastal hned na matrice, kde náš vysněný termín byl obsazený. Ale naštěstí nám dámy matrikářky vyšly vstříc a čas pro nás udělali.
Protože jsem tvůrčí duše, ihned jsem se pustila do výroby oznámení, dekorací, vývazků, jmenovek z podšálků ve stylu filmu Účastníci zájezdu, svatebních novin a všelijakých potřebných i nepotřebných věcí.
I přes to, že obřad byl až odpoledne, dopoledne bylo hektické. Ale to asi s půlročním prckem jinak nejde.
Snídaně, 2 hodiny u kadeřnice (tam jsem měla klid :) ), domů, nakrmit dítě a sebe, obléct se, odevzdat dítě babičce a jelo se.
Dopravní prostředek jsme zvolili unikátní, a to rodinného veterána Land Rover.
I když při zkušebních jízdách zradil a chvílema to vypadalo, že ani nedojedeme, dovezl nás v pořádku a bez problémů.
Zbytek hostů odvezl na místo konání mikrobus.
Aby jsme se nezdržovali po obřadu, soukromé focení proběhlo před ním v lese, což bylo vzhledem k tropickému počasí ideální.
Na místo jsme obřadu dorazili poslední, mezitím si svatebčané dopřávali koláčky a doplňovali tekutiny (alko i nealko).
Při příjezdu jsme si připadali jako filmové hvězdy, všichni se seskupili okolo auta, vytáhli mobily a foťáky a začali fotit :)
Místo obřadu bylo taky jasné už několik let, a to kopec Milíř v naší vesnici.
Na tom kopci, jsme se dali dohromady a je to tedy naše srdeční záležitost.
Bonusem bylo, že na kopci vyrostla v roce 2013 rozhledna a tu jsme jako první a zatím jediní využili ke svatebnímu obřadu.
Oddával nás pan starosta, který stál za její výstavbou, takže i pro něho to byla radost.
Od obce jsem dostali celoživotní permanentku na rozhlednu zdarma a také o naší svatbě vyšel článek v novinách.
Po obřadu jsem z rozhledny hodila kytici (i když ji všechny svobodné ženy chtěli, k chytání se moc neměli), potom proběhlo pár tradic, gratulace, společné ho foto a kdo chtěl mohl se podívat nahoru na rozhlednu.
Hosty jsme poté mikrobusem odeslali na místo konání zahradní party, tedy do stodoly na zahradě rodičů a ještě jsme stihli pár fotek.
Takže na party jsme zase přijeli poslední.
Všichni už byli převlečeni a zatím snědli všechny řízky.
Potom proběhli proslovy, přípitek, krájení dortu, rozbíjení talíře, kvíz, tombola, obtiskáváni prstů na památku, blbinky ve fotokoutku, novomanželský tanec a plno zábavy.
Jedlo se, pilo se, tančilo se, nikdo se nepohádal ani nepopral.
Mno prostě super den, který jsme si skvěle užili.
Dopadlo to nad naše očekávání a hrozně rychle to uteklo.
Přizpůsobili jsme se hlavně 6 měsíčnímu prckovi, takže hlavně proto jsme měli odpolední svatbu a následně malou oslavu (pouze 35 osob, jen rodina, bez kamarádů- pro které jsme uspořádali party před svatbou) u našich na zahradě ve stodole. Bylo to bez stresu a odeslání někoho kdo by s dítětem musel odjet (takhle jsem ho uložila doma a zapnula chůvičku) a to jsme chtěli.
Když nad tím zpětně přemýšlím, pár věcí bych udělala jinak(při přípravách a oznamování) nebo spíš navíc, ale to asi každý.
Ach jo, chtěla bych se vdávat znovu (se stejným mužem :) )
Dnes tedy oslavíme výročí 12/2.
A takhle jsme strávili výročí- na stavbě.
