Kaštanová

Ženy byly zrozeny jako sběračky a protože se u nás letos neurodily houby, musela jsem si sbírání vynahradit kaštany.

Původní plán byl sbíráním zabavit dítě na procházce. Ale smůla, nuda, chvíli loupal kaštany z pichlavých slupek (mimochodem výborný trénink jemné motorky), které jsem mu nanosila a pak se rozhodl, že raději uteče.

A protože "M" jako správný chlap, tudíž lovec, mé nadšení nesdílel, vyrazila jsem tedy v sychravém podvečeru sama. Bylo tak ošklivě, že ani šneci raději nevylézali, ale to mi nevadilo. Potkala jsem dokonce jednoho pejskaře s deštníkem a raději nechci vědět co si o mě myslel. 

Asi po třičtvrtě hodině jsem si přitáhla domů plnou tašku krásně lesklých kaštanů .

Když jsem zásoby dala dohromady, zjistila jsem, že jsem byla za ten týden sbírání velmi úspěšná :)

A teď nastává otázka- Co s nimi?

Pokusila jsem se podstrčit je "M" na nějaké smysluplné hraní, ale bez úspěchu. Nejvíc ho bavilo přesypávat z misky do misky, házet je všude po bytě (některé zůstali stále pod gaučem, tak snad nevyklíčí) a sedat si do krabice k nim.

Teď jen doufám, že nám pěkně vyschnou a nezplesnivý, aby jsme je v zimě mohli odnést do lesa ke krmelci.